T v r ď á k

Home

Akce, která pod názvem Berounský tvrďák probíhá od roku 1997, je alternativou všem mistrovským kláním, ve kterých jde o urvání bodů či vteřinek. V našem netradičním víceboji totiž vždy šlo spíše o účast a absolvování trasy, než o skutečného vítěze. Tomu odpovídá i volba trasy a překážek, které stojí účastníkům v cestě k cíli. Od roku 2005 byl tento závod poprvé zařazen jako součást závodu Českého poháru jednotlivců ve spolupráci s Českou asociací extrémních sportů.

Začneme-li od tradičnějších disciplín, jakými jsou běh, jízda na horském kole či plavání, bylo vždy snahou organizátorů vést dané úseky pestrým terénem plným záludností ať již v podobě fyzických potíží, či orientačních, ačkoli bloudění v konečném důsledku vede opět k ztrátě tolik potřebných sil. Mimochodem se nestalo, že by v každém ročníku alespoň někdo nezabloudil a nejmarkantnější byl tento faktor hned v druhém ročníku, kde vedoucí závodník v běhu svedl z trasy své pronásledovatele a dal tím nechtěně šanci opačnému konci startovního pole. I plavání bývá celkem pestré, ačkoli ne příliš dlouhé, často v něm závodníci zápasí s proudem Berounky a to i v místech, kde padá kolmo k zemi. Kdo jezdí často v našem kraji na horském kole, ten v této disciplíně asi těžko zažije nějaká překvapení, trasa je záludná zejména pro ty, co chtějí být v cíli na prvních pozicích a minou v rychlosti správnou odbočku nebo ochutí prach cest či vodu z louží a potoků.

Závod však bývá zpestřen i několika netradičními vložkami, jakými jsou bezesporu loňský běh na vlak (kdo nestihne, má smůlu), originální byla jistě i následná jízda vlakem. V terénu pak pořadatelé využívají skal, stromů a strmých svahů k lezení, šplhání a funění, vše však v rámci zvládnutelném obyčejnému smrtelníkovi.

Odměnou za pot (a krev) je možnost užívat celý následující rok titulu „tvrďák“, tento titul se píše před jméno ve zkrácené podobě „Tvr.“ a je s ním zacházeno jako s každým jiným titulem získaným probdělými hodinami v lavicích slavných institutů. S tím samozřejmě souvisí i oslovení „pane(í) tvrďáku“. Připravené jsou i drobné ceny a gulášek a celé to lopotění vyvrcholí nočním křepčením u ohně, buřtíků a pivečka.

Máte-li chuť si počátkem června protáhnout kostru, dopravte se ve správný den a čas k jezu v Hýskově, kde je prezentace a následně start. S sebou vezměte horské kolo, plavky, ručník a slušné boty na běh. Začíná se plaváním a pak se s kolem a běžeckými botami vyráží na trasu, kterou se dozvíte až před startem. Zbytečnosti potřebné pro celou akci (mokré plavky, ručník, spacák pro noční akci, jídlo apod.) odvezou organizátoři z místa stratu do cíle..

Těším se na Vás, Petr Resch

www.tvrdak.wz.cz

www.mujweb.cz/sport/tvrdak

vítězové šestého ročníku Tvrďák 2002

Zpět nahoru

7.6. 2003 start byl v Hýskově pod jezem

celkem 19 závodníků, z toho dvě závodnice

Fotky Tvrďák 2003

Již před sedmi lety vznikl bláznivý závod „Tvrďák“, který za tu dobu prošel mnoha změnami, ten letošní byl však velkým krokem vpřed. Kromě horolezců TJ Lokomotivy Beroun se pořádání ujalo také občanské sdružení Hýskov-tady jsme doma a možná i tenhle fakt přispěl ke zkvalitnění trasy, lepšímu organizátorskému zabezpečení, ale i hodnotnějším cenám. Navíc se na startu objevilo několik excelentních borců, skutečných „tvrďáků“. Vždyť posuďte sami: 200 metrů plavání, 4 kilometry běhu, 40 kilometrů na kole v terénu a několik terénních vložek, a to všechno za neuvěřitelný čas vítěze 2 hodiny a 22 minut. Jak že ten sedmý ročník tedy probíhal?

Sraz v sobotní dopoledne 7. června na hýskovském jezu. V tuhle hodinu tu je ještě klid a tak bylo možné s dvacítkou účastníků zhruba probrat nástrahy trasy a vysvětlit nutné podrobnosti. Vlastní start kolem půl jedenácté, kdy chlapi „zaklekli“ do startovních oblázků vymletých proudem divoce se řítící vody letos poměrně plné řeky Berounky; mladická kategorie startovala nad jezem a děvčata letos bez plavání. Připravit, pozor, start! Dívky vybíhají, mladící plavou a chlapi se derou do vln rozběsněného hýskovského jezu. Někteří s přehledem zdolávají, jiní nevolí ideální trasu a proud je neustále strhává zpět. Nejhůř je na tom Michal Hlaváč, který se na hranu jezu dostává v okamžiku, kdy se ostatní už obrací u bojky v polovině plavání.

Výjezd na Zdejcinu je v tom vedru děsivý, ale už se začíná tvořit čelo závodníků, které na občerstvovací stanici ve Svaté – po přejetí Dědu a prosvištění Hudlicemi – doráží takřka současně. Na dvojici z Karlových Varů Jan Skoček, Jan Rieger a místního obhájce loňského vítězství Adama Voldána se dotáhl Michal Hlaváč a všichni okamžitě vyráží na běžecký úsek směr Vraní skála. Běh toho na špici moc nezměnil a vedoucí kvarteto se kolmo pere dál. Nutno podotknout, že cesta je vylepšena speciálními vložkami v podobě získávání razítek, jež jsou v naprosté většině umístěna kdesi ve větvích stromů. Popravdě řečeno jsem se domníval, že jejich slézání bude zpestřením a víceméně kontrolou, že si závodníci trasu nezkracují, ale ukázalo se, že právě tahle specifika odlišují Tvrďáka od ostatních závodů podobného typu, neboť předposlední razítko výrazně zamíchalo pořadím.

Po poměrně rychlých kilometrech vedoucích ze Svaté k Leontýnskému zámku, dále směrem na Žloukovice a přes Nižbor, dorazil do cíle na prvním místě Jan Skoček, těsně sledován Michalem Hlaváčem. Michal však již před cílem oslavoval vítězství, neboť věděl, že jeho soupeř nezískal právě ono předposlední razítko, umístěné asi v šestimetrové výšce na habru (tímto se omlouvám všem, jež jsem zmátl označením stromu bukem), za což dostal penalizaci deset minut. A tak se před Honzu Skočka posunul i v té chvíli nic netušící Adam Voldán, který se do cíle přiřítil s devítiminutovou ztrátou. Bramborová pozice zbyla na Honzu Riegra, jehož zradila na trase technika, dvakrát píchnul.

Pak už se to trousilo postupně až do rekordního času šesti a půl hodiny, tedy více než čtyřhodinové ztráty na vítěze. Veliké ztráty však většinou nebyly způsobeny fyzickou nezralostí závodníků, ale chabým orientačním smyslem, jež některé zařadil do kategorie „houbaři“. O něco lépe ze dvou zúčastněných bloudících dívek na tom byla Hanka Fantová. Mezi mlaďochy jasně vévodil Jakub Rumler, který by v mužské kategorii skončil někde kolem pátého až sedmého místa (není možné říci s určitostí, protože trasa mlaďochů byla v závěru poněkud lehčí).

Následovala formalita v podobě vyhlášení a příjemné likvidování vynikajícího guláše. Koupel v Berounce nás osvěžila natolik, že jsme s asi polovinou zúčastněných poseděli a popěli asi do půlnoci u ohýnku s nezbytnými buřty.

Věřím, že se všem „Tvrďák“ líbil a svou účastí ozdobí i další ročníky, které proběhnout tradičně první červnovou sobotu.